Institut dopravy

Institut dopravy je rozdělen dle vědecko-výzkumné a pedagogické činnosti na čtyři ústavy: Ústav dopravních a procesních zařízení, Ústav dopravní techniky, Ústav dopravní technologie a Ústav letecké dopravy. Institut dopravy zajišťuje pedagogickou činnost ve studijních oborech Dopravní technika a technologie, Dopravní stroje a manipulace s materiálem, Technologie letecké dopravy, Technologie provozu letecké techniky a Technologie údržby letecké techniky v bakalářských studijních programech a pedagogickou činnost pro obor Dopravní technika a technologie a obor Konstrukční a procesní inženýrství se zaměřením na Dopravní stroje a manipulace s materiálem v navazujícím magisterském studijním programu. Doktorský studijní program Strojní inženýrství je na Institutu dopravy zajištěn v rámci oboru Dopravní a manipulační technika.

Oblast vědy a výzkumu na Institutu dopravy je orientována na oblasti zdvihacích, dopravních a skladovacích systémů sypkých hmot, technologií dopravy a skladování sypkých hmot, na oblast řešení problémů dynamiky jízdy dopravních prostředků a dopravních systémů a na oblast řešení logistických problémů. Oblast sypkých hmot je zastoupena VV činností v oblasti modelování procesů a pochodů sypkých hmot na unikátních přístrojích. Zvláštní kapitolu tvoří aktivity zaměřené na vývoj a aplikaci matematických a simulačních modelů a metod a softwarovou podporu řešení různých rozhodovacích problémů napříč všemi druhy dopravy. Další oblast VV na Institutu dopravy je orientována na řešení otázek souvisejících s bezpečností letecké dopravy a vlivu lidského činitele na provozní podmínky.

Charakteristika Institutu dopravy

Institut dopravy (ID) je dle vědecko-výzkumné a pedagogické činnosti rozdělen na čtyři ústavy:

  • Ústav dopravních a procesních zařízení (ÚDZ).
  • Ústav letecké dopravy (ÚLD).
  • Ústav dopravní techniky (ÚDTy).
  • Ústav dopravní technologie (ÚDTe).

Ústav dopravních a procesních zařízení je orientován na oblast zdvihacích, dopravních, skladovacích a procesních systémů sypkých hmot, kusových materiálů či manipulačních jednotek. Mezi zájmové oblasti ÚDZ patří například výtahy, jeřáby, dopravníky, zásobníky, skladová logistika či projektování a konstruování dopravních a procesních zařízení.

Samostatnou kapitolu tvoří výzkum technologií dopravy a skladování sypkých hmot z pohledu měření a vyhodnocování mechanicko-fyzikálních vlastností (frikční, granulometrické a morfologické vlastnosti sypkých hmot) a jejich změn v průběhu výrobních, dopravních či skladovacích procesů, výzkum zákonitostí pohybu částic prostorem, tokové poruchy zásobníků, mezi které lze zařadit klenbování aj., režimy toku sypkých hmot, tlakové pulsace atd.

Součástí vědecké činnosti jsou projekty se zahraničními partnery a studijní pohyby našich studentů a vědeckých pracovníků především v zemích EU. Mezi partnerské university patří např. TU Braunschweig, TU Magdeburg, TU Friberg, Politechnika Śląska Gwilice a několik dalších. Vědecko-pedagogičtí pracovníci ÚDZ jsou členy řady národních a mezinárodních organizací, např. EFCE – European Federation of Chemical Engineering, TNK-100 Technicka normalizační komise, ČSMM-L Česká společnost pro manipulaci s materiálem a logistiku, ČSpSH – Česká společnost pro sypké hmoty a další

Ústav letecké dopravy je v oblasti výzkumu orientován na řešení základních otázek souvisejících s bezpečností letecké dopravy a vlivu lidského činitele na provozní podmínky. Spolupráce s vědecko – výzkumnými a pedagogickými institucemi např. ČVUT Praha, ŽU Žilina, THU Curych, SRCE Zagreb, University of Tallin, University of Duluth, UPC Barcelona. Při výchově odborníků spolupracuje s celou řadou provozovatelů letecké techniky, letišť a organizací státní správy. Členové ústavu jsou členy odborných komisí, které jsou konstituovány jak na úrovni universitních pracovišť, tak na úrovni odborných orgánů a organizací.

Vědecko-výzkumná činnost Ústavu dopravní techniky je zaměřena na řešení problémů dynamiky jízdy dopravních prostředků, spolehlivosti dopravních prostředků a dopravních systémů, na řešení logistických systémů. Součástí ústavu dopravní techniky je také laboratoř kolejové dopravy a laboratoř silničních vozidel. Pracovníci ústavu se podílejí na řešení celé řady projektů v rámci operačního programu financovaných ze zdrojů EU a spolupráce s praxí (Škoda transportation Plzeň, Vagónka Vítkovice, MSV Elektronika, s.r.o. Studénka, TÜV SÜD, s.r.o., Drážní inspekce ČR, Policie České republiky). Spolupráce se rozvíjí také s akademickými pracovišti, zejména s Dopravní fakultou J. Pernera Univerzity Pardubice a dalšími vzdělávacími institucemi. Náplň činnosti ústavu je dále výchova studentů ve všech stupních vysokoškolského studia počínaje bakalářským až po doktorský stupeň v prezenční i kombinované formě. V oblasti pedagogické se pozornost soustředí na výuku technických disciplín souvisejících se stavbou a provozem silničních a kolejových dopravních prostředků. Důraz je také kladen na výuku informačních technologií.

V oblasti vědy a výzkumu se aktivity Ústavu dopravní technologie soustředí na vývoj aplikací matematických a simulačních modelů a metod a softwarovou podporu řešení různých rozhodovacích problémů napříč všemi druhy dopravy. Z posledního období je možno uvést matematické modely distribučních systémů, řízení křižovatek včetně koordinace, modely související s efektivním navrhováním sítí linek MHD, časovou koordinací spojů, oběhy vozidel hromadné osobní dopravy a spolehlivostní otázky fungování systémů hromadné obsluhy. Do budoucna se aktivity ústavu zaměří na používání pokročilejších výpočetních technik při řešení optimalizačních problémů v dopravě, jako jsou Petriho sítě a evoluční výpočetní techniky (neuronové sítě, genetické algoritmy apod.).

V rámci řešení projektů spolupracují zaměstnanci ústavu s příbuznými pracovišti, zejména vybranými pracovišti Fakulty riadenia a informatiky Žilinskej univerzity v Žilině a pravidelně se zúčastňují pořádaných odborných seminářů a konferencí věnovaných rozvoji a prohlubování poznatků o moderních optimalizačních řešících technikách. V oblasti pedagogické zabezpečují zaměstnanci ústavu zejména výuku předmětů souvisejících s kvantitativními a simulačními metodami, a to jak v bakalářském, tak i v navazujícím magisterském studiu všech oborů zaměřených na veřejnou dopravu vyučovaných na Fakultě strojní VŠB – TU Ostrava.

Historie Institutu dopravy

Institut dopravy je v pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti přímým pokračovatelem dřívější Katedry dopravních a úpravnických zařízení – původní Katedry dopravnictví, která vznikla na Vysoké škole báňské v Příbrami v r. 1922. Jejím zakladatelem a prvním vedoucím byl pan Prof. Ing. František Mařík, doktor technických věd, uznávaný odborník v oblasti vnitrostátní průmyslové dopravy, především těžních zařízení.

Katedru dopravnictví (v některých časových úsecích Ústav dopravnictví) vedl Prof. Mařík až do r. 1958, kdy se jeho zástupcem stal pan Prof. Ing. František Partman, známy především svými pracemi a projekty v oblasti dopravních zařízení v hutnických závodech a úpravnických provozech. Několik období byl rovněž děkanem Fakulty strojní a jedno funkční období působil jako prorektor VŠB v Ostravě. Do důchodu odešel Prof. Partman v r. 1978, novým vedoucím katedry byl jmenován Ing. Karel Bailotti, CSc.

Pedagogická činnost byla zaměřena na výuku studentů v předmětech hornické a hutnické dopravy na všech fakultách a vedení diplomantů v těchto oborech. V 1. polovině 70. let začala katedra „produkovat“ též vlastní absolventy v zaměření Dopravní stroje, které bylo kromě dopravy v hornických a hutnických provozech rozšířeno o dopravní a manipulační techniku ve strojírenských závodech a z něhož vznikl počátkem 90. let samostatný studijní obor Dopravní a manipulační technika.

Vědeckovýzkumná činnost pracovníků tehdejší Katedry dopravních a úpravnických zařízení byla obdobně jako výuka zaměřena na výpočty, konstrukci a projektování dopravních strojů a transportních systémů v hornickém, hutnickém a strojírenském průmyslu. Pracovníci katedry se zabývali znaleckou a posudkovou činností dopravních strojů a těžních zařízení. Protože se manipulace s materiály v hornictví, hutnickém a strojírenském průmyslu týká nejen hmot kusových, ale ve značné míře materiálů sypkých a navrhování dopravních cest a skladovacích zařízení se neobejde bez znalosti fyzikálně-mechanických vlastností, bylo v průběhu 70. let přikročeno k vybudování měřících stanovišť pro určování fyzikálních parametrů sypkých hmot.

K dalšímu podstatnému rozšíření spektra studijních oborů došlo v průběhu let 1991-92, kdy se v důsledku úvah o možném rozdělení tehdejší Československé federativní republiky zvažoval i budoucí přístup českých studentů k vysokoškolskému studiu dopravních oborů, které bylo centralizováno pro obě tehdejší republiky na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Úvahy o vzniku dopravních fakult v České republice byly opodstatněny i zájmem českých vysokoškolských učitelů VŠDS v Žilině o přechod do České republiky. Protože předpokládaný vznik nových dopravních fakult v Praze a Pardubicích neuspokojoval plně zájem o studium dopravních oborů z Moravy a Slezska, bylo logické uvažovat o budoucí možnosti studia těchto oborů také v Ostravě.

Tuto skutečnost si uvědomovali vedoucí činitelé VŠB – Technické univerzity v Ostravě a její Fakulty strojní a vytvořili podmínky pro zahájení výuky v nových studijních zaměřeních: Stavba, provoz a údržba kolejových vozidel a Provoz a údržba silničních vozidel. Výuka byla zahájena ve 4. ročníku ve školním roce 1992-93 a 1993-94 díky společnému tříletému základu strojního inženýrství a zájmu uchazečů o studium. Původní studijní zaměření Dopravní stroje a zařízení zůstalo v rozšířeném oboru Dopravní a manipulační technika.

Kolektiv učitelů Katedry dopravních a úpravnických zařízení se postupně rozrůstal o nové odborné asistenty, docenty a profesory přicházející především z VŠDS v Žilině a ke kvalitativní změně došlo 1. 5. 1994, kdy byl příkazem děkana Fakulty strojní na bázi původní katedry ustaven Institut dopravy jako jedno z vědecko pedagogických pracovišť Fakulty strojní VŠB – Technické univerzity v Ostravě, řízením byl pověřen prof. Ing. Karel Bailotti, CSc.

Rozšíření studijního spektra oborů na nově přejmenovaném pracovišti v první polovině 90. let 20. století bylo opodstatněno jak zájmem studentů fakulty o studium nových studijních oborů a zaměření, tak také skutečností, že se v moravskoslezském regionu začal projevovat značný zájem o  absolventy vysokých škol technicky a technologicky vzdělaných v oblastech železniční, silniční, městské a závodové dopravy.

Počínaje akademickým rokem 1995-96 byla zahájena výuka ve dvou zaměřeních studijního oboru Provoz a údržba dráhových vozidel. Prvním zaměřením bylo zaměření Stavba, provoz a údržba kolejových vozidel, pokračovatel stejnojmenného oboru, který byl jako jediný v bývalém Československu zajišťován od r. 1957 Katedrou lokomotivního a vozového hospodářství nejdříve Vysoké školy železniční v Praze, později Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině. V současné době je původní studijní zaměření transformováno do zaměření Kolejová doprava vyučovaného v rámci oboru Dopravní technika a technologie. Druhým zaměřením, ve kterém byla zahájena výuka, bylo zaměření Provoz a údržba silničních vozidel, které vycházelo z dlouhodobé tradice a osnov celostátního oboru Provoz a ekonomika silniční a městské dopravy vyučovaného na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. V současné době je původní studijní zaměření transformováno do zaměření Silniční doprava vyučovaného v rámci oboru Dopravní technika a technologie.

K původním dvěma studijním zaměřením se od akademického roku 1997-98 přiřadilo studijní zaměření Ekonomika a management v dopravě, později Technologie a řízení dopravy vycházející rovněž z tradic celostátního oboru vyučovaného na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině, tentokrát se však jednalo o obor Provoz a ekonomika železniční dopravy. Studijní náplň zaměření byla postupně upravována tak, aby se zabývala obecnými dopravně-technologickými a logistickými zákonitostmi a jejich řízením a rozšířila uplatnění absolventů v podmínkách libovolného odvětví dopravy a logistice. V současné době je původní studijní zaměření transformováno do zaměření Technologie dopravy v rámci oboru Dopravní technika a technologie.

Od roku 2002 se spektrum vyučovaných oborů rozšířilo ještě o obory zaměřené na leteckou dopravu, nejprve se jednalo o pilotní zaměření a zaměření specializované na údržbu letadel v rámci bakalářského studijního oboru Technologie dopravy, později došlo k osamostatnění všech zaměření do nového studijního bakalářského programu. Od akademického roku 2007/2008 se k původním dvěma zaměřením přiřadilo ještě zaměření věnované technologii a řízení letecké dopravy, od roku 2007-08 se problematika letecké dopravy začala též vyučovat v samostatném zaměření i v rámci navazujícího (inženýrského) studia.

Institut dopravy tak nabídkou studijních oborů pokrývá všechny rozhodující oblasti dopravy (průmyslová, železniční, silniční, městská, letecká) a logistiku a nabízí absolventům široké uplatnění v těchto oborech. Podrobnosti o jednotlivých oborech vyučovaných na Institutu dopravy v současnosti se můžete dočíst na stránkách Institutu dopravy.

Vedoucí Katedry dopravních a úpravnických zařízení

  • prof. Ing. František Mařík, Dr.h.c. – vedoucí v letech 1922 – 1958.
  • prof. Ing. František Partman – vedoucí v letech 1958 – 1978.
  • prof. Ing. Karel Bailotti, CSc. – vedoucí v letech 1978 – 1990 a v letech 1991 – 1994.
  • doc. Ing. Zdeněk Pešat, CSc. – vedoucí v letech 1990 – 1991.

Ředitelé Institutu dopravy

  • prof. Ing. Karel Bailotti, CSc. – ředitel v letech 1994 – 1997 a v letech 2004 – 2005.
  • prof. Ing. Stanislav Antonický, DrSc. – ředitel v letech 1997 – 2002.
  • prof. Ing. Alois Daněk, DrSc. – ředitel v letech 2002 – 2004.
  • prof. Ing. Jiří Zegzulka, CSc. – ředitel v letech 2005 – 2008.
  • doc. Ing. Vladimír Smrž, Ph.D. – ředitel v letech 2008 – 2012.
  • doc. Ing. Aleš Slíva, Ph.D. – ředitel od roku 2012.

Akademičtí funkcionáři z řad Katedry dopravních a úpravnických zařízení a z Institutu dopravy

  • prof. Ing. František Partman – děkan Fakulty strojní, VŠB – TU Ostrava v letech 1959 – 1966 a 1969 – 1971.
  • prof. Ing. Karel Bailotti, CSc. – prorektor VŠB – TU Ostrava pro pedagogickou činnost v letech 1990 – 1991.
  • prof. Ing. Stanislav Antonický, DrSc. – prorektor VŠB – TU Ostrava pro studium v letech 1994 – 1997.
  • prof. Ing. Jaromír Polák, CSc. – prorektor VŠB – TU Ostrava pro pedagogickou činnost v letech 1997 – 2003.
  • prof. Ing. Jan Daněk, CSc. – proděkan Fakulty strojní pro vědu a výzkum, VŠB – TU Ostrava v letech 1996 – 1999.

Významní bývalí a emeritní pedagogové Institutu dopravy

  • prof. Ing. Jan Daněk, CSc.
  • prof. Ing. Jaromír Polák, CSc.
  • prof. Ing. Pavel Surovec, CSc.
  • doc. Ing. Rostislav Matějka, CSc.
  • doc. Ing. Jaroslav Müller, CSc.
  • doc. Ing. Jiří Pavliska, CSc.
  • doc. Ing. Zdeněk Pešat, CSc.
  • doc. Ing. Petr Škapa, CSc.
  • doc. Ing. Vladimír Tichavský, CSc.
  • Ing. Ladislav Pazdera, CSc.

Významní absolventi Katedry dopravních a úpravnických zařízení a Institutu dopravy

1957

prof. Ing. Vladimír Mynář, DrSc. – ředitel ve firmě Ostroj Opava, rektor VŠB – TU Ostrava v letech 1985 – 1989.
Ing. Karel Prokeš, CSc. – odborný asistent Katedry dopravnictví, ředitel několika závodů Rudných dolů Jeseník, ředitel VÚ Prášková metalurgie Šumperk.
1959

Ing. Jaroslav Limberk – ředitel Hutního projektu Praha.
Ing. Jaroslav Preisler – ředitel Prachovické cementárny.
1960

prof. Ing. Jaromír Polák, CSc. – profesor.Institutu dopravy, prorektor VŠB-TU Ostrava.
1962

Ing. Jaroslav Kika – vedoucí konstrukce VŽKG 1964.
Ing. Jaroslav Pařenica – Zam Ostrava, Koexpro Ostrava.
doc. Ing. Michal Lichý, CSc. – docent Katedry energetiky Fakulty strojní.
1965

Ing. Karel Rašík – ředitel Dolu Doubrava.
1966

JUDr. Ing. Lumír Kydalka – pracovník Ministerstva paliv Praha, právník – advokát.
1967

prof. Ing. Horst Gondek, DrSc. – profesor Katedry výrobních strojů Fakulty strojní.
1969

prof. Ing. Karel Rozum, CSc. – profesor Katedry výrobních strojů Fakulty strojní.
1972

prof. Ing. Josef Jurman, CSc. – profesor Katedry výrobních strojů Fakulty strojní.
1973

Ing. Karel Topinka – ředitel VÚHU Most.
1975

Ing. Martin Horák – pracovník VŽKG, technický pracovník ID.
Ing. Jiří Chobot – učitel Střední školy technických oborů, Havířov – Šumbark.
1978

Ing. Jan Cichý – majitel firmy ARCO B.B.T., spol.s r.o., Vendryně (průmyslová těsnění).
1980

Ing. Tadeusz Pieczka – výrobní náměstek ředitele Dolu Paskov.
1983

prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc. – pracovník Báňských projektů Ostrava, rektor VŠB – TU Ostrava.
doc. Ing. Jiří Podešva, Ph.D. – docent a vedoucí Katedry mechaniky Fakulty strojní.
prof. Ing. Jiří Zegzulka, CSc. – profesor Institutu dopravy.
1984

doc. Ing. Petr Jančík, CSc. – docent a vedoucí Katedry ochrany životního prostředí v průmyslu.
1987

Ing. Petr Dospiva, Ph.D. – Technický ředitel divize úpraven, RPS Ostrava, a.s.
Ing. Pavel Hadrava – ředitel Dolu Paskov.
1989

Ing. Radek Stratil – hlavní mechanik Dolu Lazy.
1993

doc. Ing. Leopold Hrabovský, Ph.D. – docent ID.
1997

doc. Ing. Aleš Slíva, Ph.D. – docent ID a ředitel ID.
2001

Ing. Jindřich Frič, Ph.D. – ředitel Divize bezpečnosti a dopravního inženýrství, Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.
2011

Ing. Pavel Dresler – Profesionální spolujezdec v automobilových soutěžích, člen teamu ŠKODA motorsport, 2011 –Mistr Evropy v automobilových soutěží historických automobilů, 2012 – Mistr České republiky, Mistr střední Evropy, vicemistr IRC.